Škola pro udržitelný život
Škola, která aktivně mění své okolí, pomáhá žákům vytvářet si vztah k místu, dává žákům slovo, připravuje je na skutečný život, je otevřená komunitě a mění svět k lepšímu
„Já jsem ten projekt pojala tak, že jsem se inspirovala od paní učitelky na úvodním semináři, která říkala, že do toho vstupuje s čistým papírem a všechno dělají děti. I já se snažím, aby všechno vymýšlely děti, a ony díky tomu z toho mají hroznou radost, když se jim něco povede. Tak se snažím zasahovat co nejméně, a i když jsou v šesté třídě, tak jsou schopní – dokážou komunikovat s paní ředitelkou, půjdou za kuchařkami ve školní jídelně, mluví do rozhlasu a z toho všeho mají radost. “
Eva Kučerová, ZŠ Býšť, učitelka druhého stupně ZŠ
Co se o programu dozvíte
- Co Škola pro udržitelný život je, na co cílí a co komu přináší.
- Co funguje při provázení programem / při komunikaci s učiteli, aby o tom, jak program probíhá a co z něj vzniká, rozhodovali žáci v co největší možné míře, která je pro daného učitele nebo školu možná.
- Které opakující se situace jsou v programu rizikové.
Učitelé a žáci si v rámci programu Škola pro udržitelný život (ŠUŽ) mohou vybrat, zda se budou věnovat tématu klimatické změny nebo tématu udržitelného života v obci.
V tématu klimatické změny se společně vzdělávají O MÍSTĚ A V MÍSTĚ (mapováním problémů a potřeb obce z hlediska klimatické změny), něco PRO MÍSTO společně udělají (plánováním a realizací praktických místních projektů zmírňujících příčiny či dopady klimatických změn v obci) a SKRZE MÍSTO hledají souvislosti (mezi místem a klimatickou změnou).
V tématu udržitelného života žáci s dalšími partnery přemýšlejí o tom, co mohou pro rozvoj své obce nebo okolí školy udělat. Spolu pak postupně navržené změny realizují, čímž se současně učí něčemu novému a mění k lepšímu místo, kde žijí.
Ve většině případů je program realizován jednou třídou (výjimečně napříč ročníky nebo v rámci zájmové skupiny – kroužku). Cílem střediska ekologické výchovy SEVER Horní Maršov, jenž je realizátorem Školy pro udržitelný život, je program realizovat v běžné výuce, aby měli všichni žáci možnost projít vzdělávacím procesem, který program ŠUŽ nabízí. Program se zaměřením na klimatickou změnu se osvědčil pro žáky 8. a 9. ročníku a pro studenty na středních školách, program zaměřený na udržitelný život je možný realizovat se všemi stupni škol.
Program ŠUŽ je nejčastěji realizován v malých obcích. Škola je ohniskem, kde vznikají nápady, ty se pak šíří skrze rodiče a prarodiče do komunity a k vedení obce. To se díky programu seznamuje s tím, jak významná je otevřenost úřadu dětem. Na malých obcích jsou obvykle navázány osobní vazby na zastupitelstvo (někdo z rodičů zapojených dětí, sám učitel, který se na programu podílí). Dobrá zkušenost je i s malým či středně velkým městem (do cca 40 000 obyvatel), v němž se žáci a učitelé zaměřují na určitou lokalitu, kterou mapují. Každoročně se zapojí škola z jednoho krajského města. V takovém případě doporučujeme určit si hranice oblasti (např. městské části), na kterou se žáci zaměří.
Záměrem střediska SEVER je propojení iniciativy dětí a mladých lidí s děním v obci. Využíváme potenciál participace žáků, kteří s podporou učitelů vytvoří ve svých obcích místní akční plány pro klima nebo vize udržitelné obce a následně realizují adaptační, mitigační a udržitelná opatření.
Dílčí cíle programu
- Posílit u dětí a mladých lidí přesvědčení o možnosti vlastního vlivu v tématu klimatické změny a celkově snahy o udržitelnost.
- Rozvíjet občanské vzdělávání dětí a mladých lidí, místní samosprávy a vzdělavatelů prostřednictvím využití participativních metod.
- Posílit porozumění místní samosprávy, vzdělavatelů, dalších aktérů a veřejnosti významu a přínosu občanského zapojování dětí a mladých lidí.
- Posílit porozumění místní samosprávy, dalších aktérů a veřejnosti naléhavosti a možnostem řešení klimatické změny, udržitelného rozvoje obce.
- Participativně (z iniciativy dětí a mladých lidí) naplánovat a uskutečnit akční plány, vize obce a následná opatření na místní úrovni.
8 bodů, které se nám osvědčily při komunikaci o programu s učiteli
1. Příklady dobré praxe a sdílení mezi učiteli i žáky
Na úvodním semináři pro nově zapojené učitele vystupují učitelé spolu s žáky, kteří již program absolvovali. Žáci představují, co v programu zažili, co jim to přineslo, co se naučili, co by se nebýt programu nedozvěděli, nepoznali, nezažili apod. Učitelé prezentují, s čím se potýkali a co jim pomohlo, co v programu vzniklo a co je motivovalo program realizovat až do konce.
2. Malá řešení jsou v pořádku
Učitelé mají velmi často dotazy na to, co by mělo být výstupem. Konzultanti, kteří je provázejí programem, odpovídají, že to nelze říci, protože principem je, že výstup vymyslí žáci. Přesto se osvědčilo sdílet projekty z předchozích let, které by měly sloužit lepší představě toho, co vše je v programu možné. Důležité je rovněž upozornění, že se nemusí jednat o „velký projekt“ (např. workoutové hřiště), ale počítají se všechny z dospěláckého pohledu malé věci, které vznikají – nádrž na dešťovku na zahradě, nálepky Dolej si umístěné do kaváren a institucí po městě, bazar výměny oblečení, vegetariánská středa ve školní jídelně, promyšlené sekání trávy v obci, zvelebení plácku před školou (např. výměna dlažby) apod.
3. Dobrá metodika
Učitelé obdrží od střediska SEVER soubor metodicky popsaných aktivity do výuky. Mohou metodiku využít jako „kuchařku“ a realizovat aktivity přesně podle ní. Stejně tak mají možnost přizpůsobit si aktivity klimatu školy, znalostem dovednostem a zkušenostem žáků nebo těm svým – učitelským. Důležité je naplnit cíle jednotlivých kroků programu a jejich návaznost. Popsané aktivity slouží jako vodítko, pro někoho jako jakási jistota, nejsou však povinností, neboť i učitelé jsou participujícími v celém programu a musí mít možnost přizpůsobit aktivity svým možnostem.
4. Ověřené facilitační techniky a formy
Podobně jako u doporučených aktivit do výuky existují osvědčené nástroje, které mají ujistit učitele, že se jedná o vyzkoušené aktivity, při nichž žáci vyberou/rozpracují záměr, který bude mít dopad a bude zároveň také realizovatelný. Např.:
- Výběr a rozpracování finálních projektů – tabulka proveditelnosti a dopadu pro výběr realizovaného záměru nebo lístečková metoda umožňující zapojit všechny do návrhů aktivit apod.
- Úkolníček – připravená struktura, jak si rozdělit úkoly, aby se dílo podařilo.
- Doporučené otázky na setkání s komunitou, jak se připravit na setkání se zastupiteli apod.
5. Proškolený konzultant
Konzultant je pravou rukou učitele – je jeho průvodcem. Klade učiteli otázky (každý měsíc se mu ozve s možností konzultovat, s otázkou, jak se daří, kde v procesu je apod.), ví, že na každé škole jsou různé podmínky, a stále zdůrazňuje, že by projekt měl zůstat v rukou žáků (i když tuší, že učitel chce např. zvelebit autobusovou zastávku).
6. Průběžná sdílecí setkání žáků i učitelů
Sdílení je silnou stránkou celého programu. V průběhu projektu se potkávají (lze i on-line) učitelé i žáci, kteří se dle zadaných otázek zamýšlejí nad průběhem programu – sdílejí názory, vize toho, co je čeká, zda někdo řeší podobné problémy. Mají možnost vzájemně sdílet problémy i radosti projektu.
7. Závěrečná oslava
Doporučením střediska SEVER je uspořádat společnou závěrečnou (oceňující) akci přímo v obci, za účasti všech zúčastněných – z obce, z řad žáků, rodičů, včetně konzultanta. Dáme tím najevo, že celý proces i to, co vzniklo, je důležité.
8. Nezbytná reflexe
Ze vzdělávacího pohledu je zhodnocení (reflexe) celého procesu tím nejdůležitějším krokem. Žáci si spolu s učitelem i pomocí reflektivních otázek nejprve sdělují pocity, kdy měli radost, kdy strach, kdy jim bylo nepříjemně apod. Poté si projdou znovu všemi aktivitami, sestaví je do logické řady a vzpomínají, co během nich prožili. Na závěr pak každý žák sestavuje svou cestu projektem pomocí symbolů, ve kterých nechybí otázky k zamyšlení nad budoucností.
Rizikové situace, se kterými se v programu učitelé potýkají, a jak jim předcházet:
Vstupuji s jasnou představou, co bych chtěl udělat – jaký výstup na konci bude, s žáky poté procházím vzdělávacím a plánovacím procesem, ale spíše jen pro formu a splnění podmínek programu. Ve finální fázi žákům představím svůj návrh a jeho „nesporné “ výhody, proč ho realizovat a proč ho žáci ze zvyklosti přijímají. Obdobně tomu může být v situaci, kdy žáci, participující dlouho na celém procesu, ve finálním výběru záměru ztratí projekt ze svých rukou, jsou jim představeny argumenty, proč to, co vybrali, nejde zrealizovat. Argumenty předává učitel i vedení obce (např. není to obecní pozemek, stálo by to moc peněz, my s tím místem máme jiné plány, to musí řešit odborníci…)
Můžete se propojit s proškoleným konzultantem, který celému programu a jeho pojetí participace věří, má zkušenosti z jiných škol, zná vaše podmínky a pomáhá vám procházet programem tak, aby v co největší míře zůstal v rukou žáků.
Nemám schopnosti a zkušenosti facilitovat participační učení a nemám k tomu připravené vhodné nástroje, zároveň nepovažuji za důležité věnovat čas a energii učení se participačním přístupům. Není to však chyba jen učitelů samotných, na českých pedagogických fakultách zpravidla nejsou vedeni k participativním přístupům a zároveň nezískali návyk brát nepovedené věci jako nutnou daň za inovativnost a zkoušení.
K dispozici máte soubor materiálů, aktivit, doporučených postupů, otázek, které participaci a facilitaci napomáhají. Můžete si je vyzkoušet na seminářích k programu, můžete sdílet svoje zkušenosti s ostatními učiteli
Mám obavy pouštět se se žáky do konfliktnějších projektů, a tedy tendenci žáky od takových témat odklonit – to může mít vliv na přesvědčení žáků, že mohou ovlivnit něco důležitého. Je nutno umět pracovat i s odlišnými postoji a názory aktérů a také s případným neúspěchem – i to může být pro učitele náročné z hlediska zkušeností a nedostatečných podkladů.
Metodika, kterou s konzultantem postupně procházíte, obsahuje doporučené postupy, otázky, modelové situace, jež vedou k přípravě na jednání s obcí nebo komunitou a také na následné reflektování takové akce, a to včetně reflexe pocitů samotných žáků.
Program nejčastěji realizuji sám, méně často ve dvou, velmi výjimečně ve spolupráci s dalšími učiteli ve škole. Přitom spolupráce mezi učiteli je velmi důležitá. ŠUŽ lze do jisté míry využít ve všech předmětech, nejen v obvyklejších, jakými jsou přírodopis, zeměpis, dějepis či občanská výchova. Program se neobejde bez matematických, jazykových a třeba uměleckých dovedností, které souvisí s výstupem, jenž díky ŠUŽ v obci nebo ve škole vzniká.
V programu můžete využít materiály, které pomáhají kolegiální podpoře (jak sestavit tým, jak často se scházet, jak si stanovit cíle a vyhodnocovat je apod.). Silným doporučením na začátku programu je vstupovat do něj minimálně ve dvou, a být si tak vzájemně oporou, oznámit vedení i kolegům, co se bude dít a co se od nich očekává, informovat o průběhu projektu apod.
Evaluace programu provedená v roce 2018 ukázala, že:
- Žáci i učitelé jsou s programem převážně spokojeni a hodnotí jej jako pozitivní zkušenost, kterou by si rádi zopakovali.
- Program pravděpodobně posílil inter a intrapersonální kompetence žáků, především pak jejich schopnost spolupracovat v týmu a komunikovat svoje názory. Měl také pozitivní vliv na vztahy ve třídě.
- Učitelé i žáci program vnímali jako participativní. Celkově lze říct, že žáci vnímají program jako participačně vedený a komunitně orientovaný. Většina jich je přesvědčena, že jejich výstup pomohl změnit v obci něco k lepšímu.
- Samotní žáci vidí přínos programu především v rozvoji vlastní spolupráce a stmelení třídy. To uváděli respondenti ze všech ohniskových skupin.
„Já jsem se třeba naučila, že je dobré spolupracovat se všemi, a nejen s jedním.“
Dívka z druhého stupně ZŠ
V menší míře žáci uváděli i další přínosy, zejména prohloubení znalostí a zájmu o obec či pocit posílení vlastního potenciálu ovlivňovat své prostředí.
„Já jsem se dozvěděla, že i děti můžou dokázat velké věci.“
Dívka z druhého stupně ZŠ
Přínos programu pro žáky vidí učitelé ve třech oblastech:
- Nejčastěji byl uváděn pozitivní vliv programu na vztahy ve třídě.
- Někteří učitelé dále předpokládají, že program pomohl rozvinout interpersonální (spolupráce, komunikace) a intrapersonální (sebevědomí, odpovědnost) kompetence žáků.
- Konečně poslední oblastí přínosu bylo podle učitelů posílení vztahu žáků k obci, zahrnující jak větší sounáležitost, tak porozumění jejímu fungování.
Při práci na programu se žáci projevují jinak než při běžné výuce ve třídě, a učitel tak má příležitost je lépe poznat. Tento způsob výuky umožňuje vyniknout i dětem, které jinak málokdy zažívají pocit úspěchu.
„Dívka byla při běžné výuce pomalejší, ale pak se ukázalo, že díky své mimořádné trpělivosti dokázala dotáhnout detaily ornamentu do dokonalosti.“
Sofie Hladíková, učitelka prvního stupně ZŠ Kocbeře
Program pozitivně ovlivnil přesvědčení učitelů o jejich schopnosti učit participativním
způsobem, propojovat svoji výuku s komunitou a rozvíjet u žáků kompetence pro udržitelnost.
Ve většině případů obec, komunita i vedení školy velmi oceňují žáky při práci na programu a podporují jejich nápady, ale jak je již výše uvedeno, když má dojít k realizaci, mnohdy žáky přesvědčují k realizaci jednodušších, zkrášlujících, opatření.
Program stojí na spolupráci s komunitou, žáci zapojují komunitu už v úvodu programu, kdy mapují místo z hlediska různých cílových skupin, vytvářejí ankety, obcházejí občany s návrhy, konzultují s rodiči a prarodiči.
Velmi často se rodiče či prarodiče zapojili do realizace programu, vstupují do výuky jako odborníci, pomáhají při plánování a při samotné realizaci. Časté je také sponzorství realizovaného opatření, a to ať již od rodičů, z obecního rozpočtu či zapojením místního podnikatele.
Učitelé jsou podporováni vedením, a to jim dává dostatek důvěry i prostoru, aby mohli program realizovat. Škola totiž viditelně přispívá ke zlepšení stavu životního prostředí ve městě a vedení školy oceňuje toto praktické budování prestiže školy.
„Děti tvořivě spolupracují a vytvářejí něco, co je součástí viditelné dobré pověsti školy.“
Dušan Vodnárek, ZŠ Vrchlabí