Mezinárodní program Ekoškola
Jak participovat s dětmi na komunitní úrovni v oblasti adaptace sídel na změnu klimatu
Dlouhodobé participativní vzdělávání pro svět, kde chceme žít
Představení programu
„V ekotýmu, když má někdo nápad, vždyť ho může přednést, a pokud je uskutečnitelný, tak se ho pokaždé snažíme zrealizovat.“
(žák – člen Ekotýmu)
„Žáci v ekotýmu jsou vedeni k rozhodování a jejich názory jsou slyšet.“
(pedagog – koordinátor Ekoškoly)
Co se o Ekoškole dozvíte?
- Příběh programu, který začal na pár školách v Dánsku a dnes mění pohled na svět milionům dětí.
- O metodice Sedmi kroků jako esenci toho, jak Ekoškola funguje.
- Co jsme se díky programu naučili v České republice (nejen) o dětech.
Často stačí jen důvěra
Hlavní cílem Ekoškoly je učit žáky aktivně a samostatně řešit problémy nejen životního prostředí ve svém okolí. Jedná se o dlouhodobý program, zapojit se mohou mateřské, základní a střední školy, které chtějí rozvíjet své environmentální aktivity.
Ty pak hledají cesty, jak vytvořit ze školy příjemnější, demokratičtější a k přírodě bližší místo k životu. A hlavně – Ekoškola vzdělává děti ve školách takovým způsobem, aby byly schopné a ochotné aktivně a samostatně zlepšovat své životní prostředí. Reaguje tak na častý pocit žáků, že nic nezmění nebo že jsou jen „malí páni“. Díky Ekoškole řeší reálné problémy. Učí se plánovat a zažívají radost z výsledků své práce. Životní prostředí pro ně přestane být pouhým učivem. Stane se něčím, co se jich týká, co mohou sami ovlivňovat. Zažívají tak opravdovou spoluúčast na chodu své školy a jsou si vědomi vlastní zodpovědnosti za prostředí/svět, v němž žijí. Když se studenti ze Střední zahradnické školy v Rajhradu ocitli v pozici lektorů na semináři pro učitele, vzkázali jim, že často stačí jen důvěra. Pak toho mladí lidé dokáží daleko víc, než si myslíme.
Cesta k Ekoškole
Z Ria do světa – příběh Ekoškoly
Díky Ekoškole mění děti již 27 let svět k lepšímu. Rio de Janeiro se v roce 1992 zapsalo do historie i jinak než proslulým karnevalem. Uskutečnilo se zde setkání zástupců 172 států na konferenci OSN známé jako Summit Země. Byla zde formulována dohoda, jak má vypadat trvale udržitelný rozvoj. A právě v Riu vznikla potřeba zabývat se dlouhodobou udržitelností životního prostředí i prostřednictvím vzdělávání. V roce 1994 tak prvních pár škol začalo pomocí metodiky 7 kroků učit žáky všímat si světa kolem sebe, být iniciativní a zlepšovat svět kolem sebe. O 28 let později máme na této planetě více než 52 000 škol, které v tomto programu pokračují. Z desítek žáků a učitelů z roku 1992 se stalo 19milionové hnutí v 68 státech světa.
V České republice je do programu zapojeno více než 400 škol a 70 000 dětí a učitelů.
„Přijde mi, že je to nepropracovanější systém dlouhodobého vzdělávání a výchovy dětí v duchu učení pro budoucnost,“ shrnuje učitelka Monika Olšáková, která získala 2. místo v GLOBAL TEACHER PRIZE v roce 2019.
Sedm kroků jako esence Ekoškoly
Ekoškola je na celém světě postavena na unikátní metodice 7 kroků. Je klíčová, protože vede mladé lidi k angažovanosti, která se projeví změnami ve škole a také změnami v životě studentů samotných.
Prvním krokem je podle metodiky založení Ekotýmu, který je srdcem i motorem Ekoškoly. Ve druhém kroku Ekotým analyzuje stav na škole, hledá silné a slabé stránky. Navazují další dva kroky – plánování a posléze vyhodnocování, k němuž nedílně patří i učení se z chyb. Součástí metodiky je také pátý krok – informování svého okolí a spolupráce. Krokem šestým je začlenění environmentálního vzdělávání do celoškolní výuky. Skola má také jakýsi pomyslný hodnotový „kompas“, soubor pravidel, které se snaží naplňovat – Ekokodex – jehož vytvoření je tím posledním krokem, k němuž metodika vybízí. V průběhu celého procesu se žáci učí pracovat v týmu, získávat informace a propojovat je. Ekoškolu rámují témata, z nichž si školy vybírají. Základní a střední školy pracují s 9 tématy, mateřské školy mají na výběr ze čtyř. Školy, které naplní kriteria, vycházející z metodiky, mohou zažádat o certifikaci – udělení titulu. Certifikace je možná ve třech stupních, resp. cestách (bronzová, stříbrná a zelená). Třístupňový systém umožňuje získání certifikace všem školám dle jejich potřeb a míry zapojení do programu.
Běh na dlouhou trať
Ekoškola je dlouhodobý program, náročný na čas i energii vedení školy, koordinátora i žáků v Ekotýmu. Předpokladem k úspěchu je tak vedení školy otevřené novým přístupům a koordinátor, který je ochotný se programu věnovat. Klima na škole musí podporovat žáky v tom, aby se stali partnery při diskusi o možnostech řešení – mělo by tedy docházet k vyšším úrovním participace. Nezbytnou součástí je také metodická podpora, která musí být rovněž dlouhodobá. Tu poskytuje koordinátor Ekoškoly v České republice – Sdružení TEREZA. Zahrnuje komplexní služby školám, jako jsou semináře, individuální konzultace, tvorba metodických materiálů, mentoring, nabídka síťování a další. Realizovat program na školách pomáhá TEREZE i dalších 6 středisek ekologické výchovy a tým mentorů a konzultantů. Nejvíce však záleží na učitelích, rodičích a samozřejmě dětech, kteří pracují přímo ve školách.
Rizika, která se vyskytla při realizaci programu
Co se rizik v kontextu rozvoje participace dětí týče, pro Ekotýmy je demotivující, když svůj cíl z různých důvodů nenaplní. Často se stává, že narazí na nesouhlas vedení školy či obce, nebo nemají dostatek finančních prostředků na nákladnější opatření. Hlavním rizikem z pohledu učitelů je časová náročnost, u některých také přetrvává obava ze zvýšené byrokracie. Třetina učitelů si vybírá jen některá témata a metodiku – 57 % z nich uvedlo, že si vybírají části programu, protože na komplexní pojetí Ekoškoly nemají čas. Určitou bariérou je pro některé školy také poplatek za účast v programu. Specifickým rizikem se stal i covid. Po dobu pandemie bylo prakticky nemožné, aby se Ekotýmy namíchané z žáků z různých tříd scházely. Přechod do online prostředí zvládlo jen malé množství škol.
Konkrétní dopad na kompetence žáků
Ekoškola rozvíjí u dětí samostatnost, umění řešit problémy a víru v úspěch jejich vlastních činů. Právě rozvoj klíčových kompetencí žáků je také pro pedagogy největší motivací pro zapojení do programu (vlastní „ekologizace“ školy je až na pomyslném druhém místě).
Z výzkumů vyplývá, že účastníci programu Ekoškola z těch škol, které dostaly zelenou vlajku, se chovají k životnímu prostředí šetrněji než ostatní žáci (třídí odpad, účastní se dobrovolných akcí pro přírodu, šetří vodou atp.). Mají také častěji než ostatní žáci pocit, že svým jednáním ovlivňují stav životního prostředí. Doma i s kamarády diskutují o problémech životního prostředí, a působí tak ve svém okolí jako „názoroví vůdci“. Z navazujícího výzkumu dále vyplývá, že pociťovaná míra participace žáků souvisela s tím, jak byli ve třídě a ve škole spokojeni, potažmo jak byli spokojeni se svým členstvím v Ekotýmu. To vše zároveň souviselo s nasazením učitele v Ekoškole a s četností schůzek Ekotýmu.
Dopad na školu, místní komunitu
Díky Ekoškole dochází ke zlepšení životního prostředí, ve kterém děti žijí. Témata mají často přesah do komunity – například školáky v Šardicích trápí nedostatek vody a snaží se ve spolupráci s místní komunitou hledat řešení (téma Voda), ve Křtinách zase prosazují šetrnou dopravu ke škole i na úrovni obce (téma Doprava). Jeden z kroků metodiky – Informování a spolupráce – je právě oním „mostem“ mezi školou a místní komunitou. Zároveň výzkumy ukazují, že potenciál programu v této oblasti není plně využitý. 50 % pedagogů uvedlo, že by Ekoškola měla více pomoci s propojením školy a dětí s obcí.
Ukázkový popis realizace miniprojektu
Střední zahradnická škola Rajhrad – Hoď to do koše, ne za hlavu!
Čeho jsme chtěli dosáhnout?
Zjistili jsme, že na škole není dostatek míst na tříděný odpad a stávající systém není funkční. Rozhodli jsme se s tím něco udělat. Naším cílem proto bylo provést na škole průzkum ohledně stavu odpadkových košů, dokoupit a rozmístit je po třídách (plast a papír) a upravit popisky košů – sepsat a rozmístit informace ohledně toho, co do kterého koše patří. Cílovou skupinou byli všichni žáci naší školy.
Realizace krok za krokem
Na začátku jsme provedli dotazníkové šetření spokojenosti žáků s možností třídit odpad. Během března jsme nakoupili koše a rozmístili je do tříd. Věnovali jsme se tvorbě propagačních a informačních plakátů na téma, jak nakládat s odpadem. Ve všech učebnách (celkem 15) a ve třech důležitých místech na chodbách (jídelna, šatny a přechod z nové budovy do staré) vzniklo hnízdo na třídění plastů, papíru a směsného odpadu. Vynášení košů se zorganizovalo snadno, vytvořili jsme kalendář služeb. Především bylo důležité kontrolovat stav košů. Vynesení všech košů zabralo při koordinaci 15 minut. V dubnu a květnu nás čekala propagace Ekoškoly a samotného projektu. Uspořádali jsme proto Teaparty na školní zahradě. Opětovné dotazníkové šetření jsme provedli v květnu, po umístění košů.
Na co jsme pyšní?
Skutečnost, že to funguje, je to, na co jsme pyšní.
Pohled pedagoga
Věřím, že to žákům dávalo smysl. Projekt měl pevný podklad, o který se mohli při jeho psaní opřít, a měl pro ně hmatatelný výsledek. Je důležité, že viděli jasnou změnu. Nemyslím, že by náš projekt byl úplně něčím superspeciálním. Je jednoduchý. Ale tím, že ho opravdu celý realizovali žáci, splnil pro nás zásadní rozhodující prvek. Žáci si uvědomili, jaké množství práce za realizací stojí, a byli opravdu rádi, že byl jejich projekt prospěšný a že se jim za vynaložené úsilí dostalo ocenění.
Upraveno podle záměru žáků a textu na www.podnikavamysl.cz
Více informací o programu Ekoškola najdete na www.ekoskola.cz.
Platformu pro rozvoj podnikavosti najdete na www.podnikavamysl.cz
Použité výzkumy
ČINČERA, Jan. 2008: Evaluace programu Ekoškola
ČINČERA, Jan. Ekoškola 2012: Evaluační zpráva
KRAJHANZL, Jan. Evaluace Ekoškoly 2012: Participace očima žáků a koordinátorů
Behavio: Potřeby učitelů Ekoškol 2020