→ The Residential District Is Alive

Sídliště žije

Důležitost praktického zapojování dětí do zlepšování veřejných a zelených prostor ve městě

Hana Krouská, Milan Maršálek

„Šetrně k přírodě a pro klima – platí i ve městě“

Český svaz ochránců přírody

01/14 ZO „Natura, quo vadis?“ – Ekocentrum Malešice, Praha 10

The Ladder of Participation: Level 5

Účel a cíle specifického programu v kontextu participativních přístupů

Náš ekologický výukový program „Šetrně k přírodě“ byl pilotně realizován ve školním roce 2021/22 jako aktivita mimoškolního vzdělávání pro cílovou skupinu žákyň a žáků základních škol. Program probíhá v rámci programu Implementace Krajského akčního plánu 2 – Inovace ve vzdělávání a pražského partnerství naší místní základní organizace ČSOP se Střední odbornou školou Jarov, Praha 9, která pro program zajistila prostory svého detašovaného pracoviště v Botanické zahradě Malešice. Lektory a realizátory programu jsou členky a členové místní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), která působí přímo v lokalitě výuky, jíž je čtvrť Malešice (Prahy 10). Ve školním roce 2022/23 bude program rozšířen o téma klimatické změny a jejímu předcházení právě v prostředí sídliště.

Lektoři hravou a populárně naučnou formou přibližují dětem konkrétní příklady a postupy pro udržování biologické rozmanitosti ve městě. Primárně v našem textu cílíme na prostory sídlišť, ale není to určitě podmínkou realizace programu. Zapojením dětí do praktických činností (úklid lesa, instalace hmyzích hotelů) a rukodělných tvořivých úkolů (montáž ptačích budek a krmítek, tvorba hmyzích hotelů) získávají reálné povědomí o možnostech, jak přírodě ve městě prakticky pomáhat. Nabyté dovednosti a další znalosti zužitkují za lektorské asistence profesionálů při formulaci vlastních nápadů pro zlepšení stavu vybraných veřejných prostranství města, ve kterém žijí.

Praha je největším sídelním útvarem (nebo laicky největším městem) v Česku, současně městem hlavním. Ačkoliv tato metropole patří mezi nejzelenější evropská města, čelí mnoha environmentálním výzvám (kumulace velkých urbanizovaných celků s náchylností k tepelné akumulaci, v kombinaci s neoddiskutovatelnou globální klimatickou změnou další potřeba adaptovat město pro budoucí udržitelný rozvoj), na které mohou reagovat nejen představitelé samosprávy, ale také občané. Postupně jsme se naučili standardně moderovat společenskou diskusi např. při sousedských iniciativách v rámci zelených revitalizací či úprav veřejných prostranství (IPR Praha, 2015). Obdobně je žádoucí do těchto participačních procesů zapojovat i mladou generaci, nevyjímaje nejmladší ročníky. Množství podnětů užitečných z hlediska rozvoje města, které lze získat již od dětí z prvního stupně základní školy či dětí předškolního věku, je často podceňováno (Veselý et Stará, 2018).

Za důležitou součást měst (Prahu nevyjímaje, naopak) s řadou kontroverzí považujeme sídliště. Protíná se v nich mnoho protikladů: na jednu stranu jsou ceněna pro to, že zajistila praktické a relativně málo nákladné bydlení pro velký počet obyvatel, na druhou stranu bývají často kritizována pro mnoho dílčích nedostatků a některá také pro svůj celkový urbanistický koncept. Pro své obyvatele se mohou zdát místy, která se příliš nemění, jsou v jistém smyslu známá a obyčejná. Nicméně by bylo iluzorní pokládat pražská sídliště za místa, ve kterých se zastavil čas a ustaly zde veškeré změny. Postupně se jich dotýkaly procesy generační, sociální i technické obměny, které jsou dodnes spojené s revitalizací veřejných prostranství (Hoření Samec et Gibas, 2020).

Historicky byla sídliště vytvářena na základě modernistické vize o bydlení v zeleni, v parku. Bohužel nedostatkem alokovaných finančních zdrojů býval v řadě případů výsadbový plán, který byl zpravidla součástí projektové dokumentace sídliště, který se ale z důvodu nízké priority investic do veřejných prostranství realizoval pouze z části. Velmi málo prostředků bylo také věnováno následné údržbě. To mělo vliv na využitelnost zeleně i na celkovou zanedbanost sídlištních prostředí. Přesto lze na pražských sídlištích nalézt i velmi hodnotnou vegetaci, o kterou stojí za to pečovat a rozvíjet ji. Zeleň na sídlišti plní ekosystémové služby a vtahuje krajinu do obytného prostředí (Orcígr et al., 2020). A právě na tomto styčném bodě město – krajina – zeleň začíná nejlepší příležitost pro zapojení veřejnosti do rozhodování o vzhledu veřejných a zelených prostranství. O důležitosti partnerství mezi veřejnou správou a občany v záležitostech týkajících se zelených prostranství (Vejchodská et Louda, 2017) již dnes naštěstí není oproti dřívějším dobám třeba polemizovat.

Milníkem ve vývoji pražských sídlišť byl přirozeně rok 1989 a přechod k tržnímu hospodářství. Obraz sídliště se během posledních desetiletí změnil. Po období, které asi nejvíce charakterizují rekonstrukce sídlištního bytového fondu, z vnějšku patrné především zateplenými, pestrobarevnými fasádami, přichází období, kdy se požadavek na zkvalitnění přirozeně přesouvá z paneláků ven, do veřejného prostoru (Orcígr V. et al., 2020), na což cílí i popisovaný program.

Environmentálním vzděláváním cílíme u mladé generace na posílení vědomostí o problematice životního prostředí a zároveň u ní utváříme rozumově, mravně a citově podložený stav, který by se měl projevit nejen v názorech, ale hlavně v jednání, v návycích, činech a ve způsobu života (Dytrtová, 2014). Podobně chápe vztah člověka k životnímu prostředí a přírodě Krajhanzl (2014).

Aktivita směřující ve prospěch přírodního prostředí města, která je realizována ať už prostřednictvím školního výukového programu, mimoškolního ekologického výukového programu nebo běžné činnosti přírodovědného kroužku či volnočasového oddílu, by v sobě ve výsledku vždy měla nést přidanou hodnotu informací, které budou známé správcům území a s nimiž bude dále nakládáno ve prospěch daného místa. Ze zkušeností našeho ekocentra v praktické rovině víme, že je důležité, aby se správci zeleně dověděli o nově vyvěšených ptačích budkách, které zůstanou umístěny i po údržbě stromů. Umístěných hmyzích hotelů, a to nejen na obecních pozemcích, lze využít pro plánování výsevu květnatých luk ve městě, které posílí zdejší biodiverzitu. Činnost dětí tak může přímo navazovat na praktické plnění lokálních adaptačních opatření, což je nezbytné při výuce patřičně okomentovat a vysvětlit.

Důležité pilíře a ingredience daného programu

Prostor

Sídliště je typem zástavby i charakterem prostředí někde mezi „městem a krajinou“. Většina pražských sídlišť byla umístěna poblíž významných krajinných území, přičemž v původních vizích se často počítalo s rekreačním využitím krajinného zázemí. Realitou je však zpravidla minimální prostupnost, nekultivované řešení přístupu do krajiny, a nakonec i neodpovídající a nedostatečné zázemí v sousedící krajině. Je tedy zapotřebí, jsou-li k tomu vhodné podmínky, vnímat sousední krajinu jako součást obytného prostředí sídliště, rozvíjet vztah a provázanost sídliště a krajiny. Zajímavým fenoménem, který může efektně provázat sídliště a okolní krajinu, jsou „přírodní“ klíny a koridory procházející sídlištěm, jež vznikly na půdorysu ochranných pásem nadřazených energetických vedení nebo v podmínkách podmáčeného nezastavitelného území. Okolní krajina nemusí být pouze rekreačním parkovým zázemím. Kontakt s městem a poptávkou v řádech desítek tisíc obyvatel sídlišť může být dobrým předpokladem pro lokální (drobné) zemědělství a zapojení obyvatel do aktivit ve veřejném prostoru (Orcígr V. et al., 2020).

V případě našeho programu využíváme dispozic Sídliště Malešice v městské části Praze 10, ve stejnojmenné čtvrti Malešice. Sídliště disponuje v docházkové vzdálenosti přímým spojením na velkoprostorový veřejný park, školní botanickou zahradu a rekreační les. Všechny tyto tři „krajinné prvky ve městě“ jsou kromě uliční sítě propojeny také naučnou stezkou, která přibližuje historický vývoj obce a další kulturní i přírodní zajímavosti. Autoři tohoto článku a hlavní lektorka jsou současně členy širšího autorského kolektivu této naučné stezky sv. Josefa v Malešicích.

Témata

Klíčové je zapojit do programu nejen teoretickou složku, ale s ohledem na rozvoj kompetencí žáků i míru ovlivnění veřejných prostranství také ve zvýšené míře podporovat rukodělnou výrobu a vlastní participaci žáků při návrzích na zlepšení lokálního klimatu sídliště. V našem případě jsme zvolili následující aktivity:

Praktická témata spojená s výrobou hmotného výstupu

Teoretická témata s vycházkou a praktickými ukázkami

Praktická témata spojená s realizací lokálního adaptačního opatření proti změně klimatu

Velký důraz klademe na výrobky, které si žáci mohou odnést a umístit přímo v místě svého bydliště. Proto se o nich zmíníme podrobněji. V našem případě jsou doplněny i o osvětové publikace, které vznikly v průběhu posledního desetiletí v rámci činnosti pražského environmentálního poradenství.

Ptačí krmítko (Cepák et Voříšek, 2002; Maršálek, 2019)

Přikrmování ptáků na krmítku je asi nejrozšířenějším a nejznámějším způsobem, jak může v chladných měsících každý pomoci našim opeřeným sousedům. I tato běžná činnost včetně umístění krmítek má však svá doporučená pravidla.

Ptačí budka (Cepák et Voříšek, 2002; Křivan et Stýblo, 2012; Maršálek, 2018)

V přirozeném prostředí nachází živočichové útočiště v dutinách stromů, zemních norách nebo v podkroví starých staveb. Ve stále modernějším velkoměstě však nabídka těchto přirozených úkrytů, důležitých pro rozmnožování a přežití za nepříznivých klimatických podmínek, rapidně ubývá. Řešením jsou umělá stanoviště v podobě budek pro ptáky, ale i pro další živočichy.

Hmyzí hotel (Křivan et Stýblo, 2012; Maršálek, 2020):

Chceme-li v zahradách a dalších kouscích přírody ve městě podpořit přirozený výskyt hmyzu, můžeme připravit místo, které mu poslouží jako úkryt – hmyzí hotely, domky a budky. Můžete si je sami vyrobit, můžete pořídit polotovar či kompletně hotový výrobek (mají nespočet variant a velikostí). Hmyz a další příbuzní živočichové jsou důležití pro koloběh přírody a ekologické vztahy v ní. Jsou součástí potravního řetězce. Zásadní jsou i jako rostlinní opylovači.

Participace

Děti si výše uvedené a vlastnoručně vyrobené hmotné výstupy v prvním roce programu (krmítka, budky a hmyzí hotely) odnesly domů s cílem umístit je ve veřejném prostoru v okolí svého bydliště (či případně pokud tomu vyhovovaly podmínky, tak přímo v místě svého bydliště). Předpokládáme, že tuto aktivitu provádějí společně s rodiči (instrukce k vhodnému rozmístění byla všem předána či doručena). Vedle toho ještě děti ve veřejném prostoru zanechaly svoji kladnou stopu malým úklidem místního lesa, který navazuje na naše sídliště. S ohledem na další témata (voda, předcházení vzniku odpadů, biodiverzita a krajina ve městě) se postupně ukázalo, že celý program má potenciál zapojit děti ještě o stupeň výše.

Ve druhém roce programu jsme proto připraveni na rozšíření o téma klimatické změny a jejímu předcházení právě v prostředí sídliště. U dětí verifikujeme místa, která zaznamenala drobné pozitivní změny umístěním vybraných environmentálních prvků z předchozí činnosti. Se spolupracujícím architektem – urbanistou vytipujeme místa vhodná pro možné úpravy veřejných prostranství. Zjišťování názorů dětí na konkrétní úpravy bude předcházet krátká metodická vycházka s architektem. Výstupy budou následně zpracovány pro další použití např. školy, místního úřadu nebo třeba vlastníků přilehlého vnitrobloku.

Praktickými aktivity s pozitivním vlivem na životní prostředí je posilována role vlastního přínosu jednotlivce ke stavu životního prostředí již od útlého věku. Vedle praktické činnosti je důležité nechat žáky tvořit, aby je program bavil a naplňoval. Takto upevňované dovednosti a kompetence mají nezpochybnitelný význam pro budoucí ochotu jednotlivců zapojovat se a spolupodílet se na věcech veřejných.

Rizika, která se při realizaci programu vyskytla

Je třeba individuálně posoudit, v čem tkví potenciály a příležitosti rozvoje konkrétního sídliště, a podle toho volit nástroje buď urbanistické (tradiční), nebo krajinářské, přičemž se bude zpravidla jednat o určitou míru kombinace obou přístupů. (Orcígr V. et al., 2020). V případě našeho programu se s ohledem na naše domovské sídliště pohybujeme ve velmi známém prostředí. Lektor ale může být vystaven i realizaci programu v novém prostředí, a v takovém případě je třeba podrobného zmapování situace dané lokality.

Souhlasíme s doporučením, aby lektory byli cizí lidé, zkušení v oboru a zároveň i se zkušenostmi z práce s dětmi, nikoli pedagogové z domovské školy, před nimiž mívají děti větší tendenci k autocenzuře. Zásadní je, aby lektor pracoval se zvládnutelným počtem dětí (Veselý et Stará, 2018). V případě našeho programu je také nezbytné zohlednit a navýšit počet lektorů při technicky náročnějších dovednostech a výrobě.

Konkrétní dopad na kompetence žáků a studentů

Cíle uvedeného programu, které se daří naplňovat při plném zapojení a spolupráci žáků:

Dopad na školu, místní komunitu

Obecně lze souhlasit, že děti jsou bystrými pozorovateli prostředí kolem sebe, takže mohou přispět řadou cenných informací, včetně námětů, které dospělé vůbec nenapadnou. Výstupy programu mohou najít uplatnění v koncepčních dokumentech města, jež se zabývají správou a revitalizací veřejných prostranství. Mohou přispět k optimalizaci nabídky volnočasových aktivit (často nejen) pro děti různého věku v různých částech města. Participace dětí také zvyšuje zájem jejich rodinných příslušníků o řešené téma. Od dětí se to dozvědí jejich rodiče a další příbuzní, ale také spolužáci a jejich blízcí. Už to je v součtu nezanedbatelný počet obyvatel lokality s dopadem programu (Veselý et Stará, 2018). Velikost dopadu na komunitu roste s počtem žáků/dětí, kteří jsou programem proškoleni a plnohodnotně či alespoň částečně se ho zúčastní.

Použitá literatura

Cepák, J. et Voříšek, P., 2002: Zimní přikrmování ptáků, Česká společnost ornitologická. Dostupné z: [http://oldcso.birdlife.cz/index.php?ID=42](Česká společnost ornitologická)

Dytrtová, R., 2014: Environmentální výchova a vzdělávání – textová studijní opora, ČZU v Praze, Institut vzdělávání a poradenství, pp. 43.

Dostupné z: [https://www.ivp.czu.cz/dl/66624?lang=cs](Environmentální výchova a vzdělávání)

Hoření Samec, T. et Gibas, P., 2020: Pražská panelová sídliště jako místa protikladů. In Pražská panelová sídliště jako místa protikladů, Hoření Samec, T. et Michal Lehečka, M. [eds.], Sociologický ústav AV ČR, pp. 1-2.

Dostupné z: [https://www.soc.cas.cz/publikace/prazska-panelova-sidliste-jako-mista-protikladu](Pražská panelová sídliště jako místa protikladů)

IPR Praha, 2015: Koncepce rozvoje veřejných prostranství pražských sídlišť – Formulace základního přístupu. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Kancelář veřejných prostor, pp. 24.

Dostupné z: [https://www.iprpraha.cz/uploads/assets/dokumenty/obecne/krvps_formulace%20zakladniho%20pristupu_male.pdf](Koncepce rozvoje veřejných prostranství pražských sídlišť)

Krajhanzl, J., 2014: Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Lipka a MUNI Brno, pp. 200.

Křivan, V., et Stýblo, P., 2012: Živá zahrada. Chaloupky, o.p.s. a Český svaz ochránců přírody Kněžice, pp. 70.

Maršálek, M. [ed.], 2018: Jak podpořit živočichy ve městě aneb budky ptačí i jiné. ZO ČSOP Natura, quo vadis? a EkoporadnyPraha.cz, osvětový leták.

Dostupné z: [https://natura-praha.org/documents/budky-ptaci-i-jine.pdf](Jak podpořit živočichy ve městě aneb budky ptačí i jiné)

Maršálek, M. [ed.], 2019: Zimní přikrmování ptactva ve městě aneb ptačí krmítko. ZO ČSOP Natura, quo vadis? a EkoporadnyPraha.cz, osvětový leták.

Dostupné z: [https://natura-praha.org/documents/ptaci-krmitko.pdf](Zimní přikrmování ptactva ve městě aneb ptačí krmítko)

Maršálek, M. [ed.], 2020: Hmyzí hotel. ZO ČSOP Natura, quo vadis? a EkoporadnyPraha.cz, osvětový leták.

Dostupné z: [https://natura-praha.org/documents/hmyzi-hotel-2020.pdf](Jak podpořit hmyz ve městě)

Orcígr, V., Babišová, M., Havlová, N., Hronová, M., 2020: Adaptace na klimatickou změnu v prostředí měst: strategie, rizika a dobrá praxe (případová studie). In Urbanismus a územní rozvoj, Vol. 23, No. 3, pp. 18-26.

Dostupné z: [http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2020/2020-03/03-adaptace.pdf](Adaptace na klimatickou změnu v prostředí měst: strategie, rizika, dobrá praxe (případové studie))

Vejchodská, E. et Louda, J., 2017: Partnerství obcí s veřejností při správě městské zeleně. In Urbanismus a územní rozvoj, Vol. 20, No. 3, pp. 10-14.

Dostupné z: [http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2017/2017-03/02-partnerstvi-obci.pdf](Partnerství obcí s veřejností při správě městské zeleně)

Veselý, M. et Stará, K., 2018: Jak mohou děti přispět k tvorbě příjemnějších a bezpečnějších měst? [online] www.estav.cz

Dostupné z: [https://www.estav.cz/cz/6290.jak-mohou-deti-prispet-k-tvorbe-prijemnejsich-a-bezpecnejsich-mest](Jak mohou děti přispět k tvorbě příjemnějších a bezpečnějších měst?)

Ke stažení